Úvod

Říkáte si, proč jsem se tak najednou rozhodla, že tady budu chytračit o hubnutí a zdravém jídle. Jak všichni víme, lidí s nadváhou přibývá. A to i přes to, že informovanost je vyšší a vyšší. Je to všechno hlavně tím dnešním uspěchaným a pohodlným životem. Ale i tak se najde velké procento lidí, co neví „jak na to“.

Takže tady budu psát vše, co by mohlo všem, co jsou na stejné lodi jako já pomoct, nějak je motivovat nebo inspirovat.

Hlavně vás budu zásobovat mými kuchařskými výtvory, protože zdravých receptů není nikdy dost. J Pak Vás budu taky občas informovat o své „proměně“ a přidávat zde různé tipy, rady, motivaci a tak dále.. J Ano, je mi pouhých 17 let, ale věřím, že mám co říct i těm starším. O zdravou výživu a hubnutí se zajímám něco přes 4 roky a mám docela dost přečteno a hlavně spoustu vlastních zkušeností.

Tak bych vám asi měla říct něco z historie mého „dietářského života“. Vždy jsem byla oplácané dítě (v některých obdobích opravdu dost J ) Jako malé mi to samozřejmě nevadilo. Bylo vše bez starostí, prostě jsem se navlekla do oblečení, co mi ráno první přišlo pod ruku, šla do školy, odpoledne jsem si s klukama zahrála fotbal a šla zase spokojeně s hlavou plnou bezstarostných myšlenek domů. Jo, ráda na ty časy vzpomínám..

Někdy okolo 8.třídy (v mých 13ti letech) však nastal zlom. Už najednou nebylo tak úplně jedno, co mám na sobě nebo co si o mě kdo myslí. A postupně jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že by vůbec nebylo špatné vypadat jako modelky z časopisů a módních přehlídek. Začala jsem si tedy pomaličku polehoučku číst kdejaký článek o hubnutí a všem okolo toho. Se sportem jsem nikdy problém neměla, miluju ho a vždycky jsem ho měla dost. A tak s ubíhající pubertou ubývala kila a mě to začalo bavit. Zhubla jsem, ale pořád jsem se sebou nebyla spokojená. Jako by tomu pořád něco chybělo. Přitom když se na to podívám zpětně, měla jsem už dobrou, docela vypracovanou sportovní postavu. Ale já jsem v té době prostě měla radost z každého shozeného kila a tak s hubnutím najednou nešlo přestat. Jedla jsem méně a méně. Když jsem jednou na fotbalovém tréninku téměř omdlela, konečně se mi rozsvítilo a někde hluboko v mysli mi začala blikat červená kontrolka. Řekla jsem si DOST. Tělo prostě neuneslo silnou zátěž v kombinaci s nedostatkem jídla a stávkovalo. Nejednalo se v žádném případě o anorexii nebo něco podobného. Ale je dost možné, že kdybych si to v té době neuvědomila, mohlo to takto skončit. Nějakou dobu jsem pak ještě jedla zdravě (ale vyváženě, tělo už nestrádalo), ale kolo mých 14ti let jsem zase pomalu ale jistě začala přibírat. Nevím proč. Asi jsem usla na vavřínech, zapomněla kolik mi to dalo práce, námahy a trpělivosti a kolik mi to přineslo spokojenosti z toho, že jsem něco dokázala. Prostě jsem za ty 2 roky přibrala něco přes 10 kilo. Vím, že jsem mezitím dospívala a nemůžu to brát tak doslova. Ale i tak je to hrůza. Samozřejmě jsem se nespočet krát během té doby pokoušela proces hubnutí obnovit. Ale asi nebyla nikdy motivace dost silná. Člověk se ale musí na sebe umět zdravě naštvat.

Koncem srpna jsem si při fotbale poranila kotník a na měsíc dostala sádru. Pro mě, člověka, který je zvyklý na sport mít téměř každý den to byl šok. Děda mě strašil, že přiberu minimálně 5 kilo. Taťka mi řekl, že 10! Poslední kapka byla, že jsem po 9 dnech zjistila, že jsem o 3kg těžší! (po odečtení sádry). Od 3.9. mi nastal „tvrdý režim“ žádné sladké, smažené, jednoduše nic nezdravého, umělého. Zhubla jsem tehdy asi 5 kilo, ale pak jsem to nějak nedávala. Psychicky jsem byla úplně vydeptaná z toho, že jen sedím doma na zadku a musím být bez sportu.

Řekla jsem si tedy, že si ještě pořádně užiju Vánoce a na Nový rok to pořádně rozjedu.

A stalo se! Od 2.1. jsem začala. Je to můj nejdelší a nejúspěšnější pokus o zlepšení postavy. Fakt jsem si na zdravé jídlo zvykla a nedám na něj dopustit. Neříkám, že občas nemám nezvladatelnou chuť na něco nezdravého nebo nejsem abnormálně líná na to, abych se donutila k posilování nebo ke kardiu. Ale to už tak bývá. Nikdo není dokonalý..

Zatím mám tedy za 2,5 měsíce dole +- 6 kg. Cítím na sobě že mi i přibylo dost svalů a je mi skvěle.

No ale dost už bylo tlachání. Teď důkazy. J